· Úvodem ke mši svaté jsou vstupní obřady. Po celou dobu je kněz u sedes, stojí spolu s věřícími na znamení, že stále přicházíme do společenství, do církve, do Božího domu. Obřady končí vstupní modlitbou – kolektou.

· Po vstupních obřadech v kostele usedáme na svá místa. Během bohoslužby slova soustřeďujeme pozornost na ambon, kde je Písmo svaté, Boží slovo – lekcionář. Lektor – lektorka je živým nositelem Božího slova, neboť čte slovo inspirované Duchem svatým. Přichází k ambonu a čte 1. čtení. Po celý rok se čtou v 1. čtení úryvky z knih SZ, jen v době velikonoční čteme Skutky apoštolů. Ukončí – Slyšeli jsme slovo Boží. Lid zvolá: Bohu díky!

· Po 1. čtení jak v neděli tak i všední den se zpívá responsoriální žalm. Často verš navazuje na úryvek 1. čtení. Verš předzpívá schola nebo kantor a lid opakuje. Autorem žalmů je král David, který žalmy zpíval a také skládal.

· V neděli a o slavnostech následuje vždy 2. čtení. Opět lektor jde k ambonu a čte úryvek z apoštolských listů, především z listů sv. Pavla. Opět text končí: Slyšeli jsme slovo Boží – Bohu díky.

· Vrcholem bohoslužby slova je evangelium – radostná zvěst, sám Ježíš Kristus přichází do společenství. Slavnostní ráz naznačuje zpěv Aleluja, při kterém se postavíme. Ministranti přinášejí svíce, kněz může vložit do kadidelnice kadidlo a odchází k modlitbě. Když je při liturgii jáhen, jáhen prosí kněze o požehnání a odchází k oltáři pro evangeliář, který klade na ambon. Jáhen je hlavním nositelem radostné zvěsti. Evangeliář okouří na znamení Kristovy přítomnosti v Božím slově a zvolá: Pán s vámi – I s tebou. Poté kněz knihu evangelia žehná malým křížem. Představí evangelistu a lid zvolá: Sláva tobě, Pane! Vrcholný okamžik bohoslužby slova je v tom, že nasloucháme přímo Ježíši Kristu skrze posvěceného služebníka. Jen v době zdravotní neschopnosti kněze může číst evangelium laik. Evangelium končí: Slyšeli jsme slovo Boží – Chvála tobě, Krista a kněz evangelium políbí. Pokud se používá evangeliář, může dát biskup nebo kněz požehnání.

· Slovo církve přednáší kněz nebo jáhen. Často reakce na texty Písma sv. nebo mohou být cyklická kázání. Lid Boží sedí.

· Následuje chvíle ticha a rozjímání na slovem kněze. Na znamení, že evangeliu věříme a přijímáme jeho pravdy, modlíme se nebo zpíváme vyznání víry – Věřím v Boha. Při vyznání všichni stojí. Když se používá delší vyznání – tedy nicejsko - cařihradské, většinou se modlíme zpěv. Druhou variantou je recitace – modlitba apoštolského vyznání víry.

· Závěr bohoslužby slova patří prosbám – přímluvám, při kterých stojíme. Kněz uvede hlavní myšlenku a smysl proseb v daný den. Pak k ambonu přistupují ministranti nebo někdo z Božího lidu a čtou jednotlivé prosby na dané úmysly: za církev a jeho služebníky, za svět a jeho problémy, za nemocné a trpící. Poslední blok patří prosbám za farnost a zemřelé. Často se připojuje také úmysl mše sv..