• Příprava na mši svatou začíná doma, kde si mám uvědomit zásadní věci: čeká mě veliká slavnost. Podle toho mám pamatovat na eucharistický půst (1 hodina) a obléci si sváteční oblečení. U dětí je dobré odlišit oblečení do školy ve všední den a oblečení na mši sv..
• Příchod do kostela má dva zásadní kroky: na mši sv. přicházím včas a přicházím do kostela, kde je živý Kristus ve svatostánku (znamením je věčné světlo) a pozdravím ho pokleknutím. Dětem doporučujeme mít s sebou kancionál a učíme je v něm orientovat.
• Po zazvonění všichni v kostele povstávají na znamení, že vstupujeme společně do posvěceného prostoru k posvátné bohoslužbě. Přichází ministranti, lektoři a kněz před oltář. Pokleknutím projeví úctu Ježíši ve svatostánku a hlubokou úklonou projeví úctu oltáři. Oltář je pomazán olejem, oltář je zpřítomněním Krista (Pomazaný), proto ho kněz na úvod líbá. Kněz zaujme místo u sedes, od kterého vede liturgii a má být každým viděn.
• Mše svatá začíná znamením kříže a pozdravem, který má několik variant. Kněz přivítá Boží lid. Následuje úkon kajícnosti. Kněz vyzve lid k ztišení a krátkému zpytování svědomí. Existuje několik možností, jak projevit lítost hříchy. Slovní projev „Vyznávám se" říkáme společně a při slovech „Je to má vina" dáváme ruku na prsa. Gesto výmluvné a důležité. Jedna z variant úkonu kajícnosti je žehnání vody a kropení Božího lidu svěcenou vodou a zpěv příležitostné písně. Tak se koná především o Velikonocích a svátečních příležitostech. Kněz úkon kajícnosti ukončí slovy: Smiluj se nad námi, všemohoucí Bože. To není rozhřešovací formule, je pouhým potvrzením odpuštění lehkých hříchů.
• Ve vstupních obřadech následují dvě části ordinária, které se mají v podstatě zpívat. Zpěv „Pane, smiluj se" je starobylým zpěv jako hold králi, který přijížděl mezi lid a ten prosil o smilování a odpouštění. Zpívá se při každé mši svaté. Poté následuje chvalozpěv „Sláva na výsostech Bohu", který je radostnou ozvěnou zpěvu andělů nad Betlémem při narození Ježíše Krista. Chvalozpěv má radostný ráz a proto se vždy zpívá každou neděli, při každé liturgické slavnosti a svátku svatých a světic. Zpěv doprovází hra na varhany a zpívaný text je určen, aby se střídala schola, popřípadě kantor, a Boží lid.
• Po celou dobu vstupních obřadů stojíme až do vstupní modlitby — orace, které se říká kolekta. Po výzvě „Modleme se" kněz rozevře náruč a ve chvíli ticha jakoby sbíral úmysly z řad lidí, které má předložit společně Bohu na oltář. Na znamení souhlasu všichni říkají „Amen". Všichni v kostele usedáme a jsme připraveni naslouchat Božímu slovu — prožívat bohoslužbu slova.